Něco o mně...

 

motto:

 

Lásko, přijmi mne, 

Přijmi mne Kráso,

Přijmi mne Země. 

Přijímám tebe, Lásko, Země,

Kráso, Přímám Boha.

(Písek a Pěna, Chalíl Džibrán)

 

Můj život s obrazy a šamanský svět

Jmenuji se Jana Hladíková, uměleckým jménem Jane H.  (∗1975)

Maluji abstraktní obrazy. Lidé mi často říkají, že k nim mé obrazy promlouvají. Kromě projasnění interiéru, cítí, že rozjasňují i je samé a jejich životy. A že díky tomu si uvědomují i sílu výtvarného umění.

 

Předlouhá cesta, která měla smysl

Malovat mě bavilo už od malička. Svět barev mě přímo fascinoval. Hrát si s nimi, míchat je do sebe, ladit je k sobě. Už tehdy jsem zcela přirozeně vnímala  jejich sílu a energii. Jak mohou být intenzivní, jak na sebe působí. Jak působí na člověka. A je to pro mne naprosto úžasný svět dodnes.

Na rozdíl od ostatních jsem si užívala hodin výtvarné výchovy se skvělou paní učitelkou a už tehdy jsem zažívala první tvůrčí krize, kdy tvořit nelze na povel a ještě to stihnout do 45 minut, když vize je tak obrovská:-)

Těšila jsem se alespoň z těchto momentů ve škole, neboť rodiče v jakékoli oblasti umění byli naprosto nepolíbení a ani ho nepovažovali za nijak důležité. Tím ani podpora a rozvoj mého výtvarného projevu nebyly na pořadu dne. Navíc jsem vyrůstala v komunistické éře, kdy nebylo moc možností a tak mé kroky k dalšímu vzdělání směřovaly na úplně druhou stranu, na ekonomickou školu. Čistě mezi námi – opravdu nic moc:-):-):-)

 

Obrazy a výtvarné umění mne provází celý život

Mou kreativitu však nešlo utišit. Má duše si cestu našla. Se vším všudy, co k tomu potřebovala.

V dospělosti jsem navštívila pár kurzů a jako samouk jsem si malovala doma. Intuici mám přirozeně hodně otevřenou a tak nějak mě to vedlo úplně samo. V roce 2007 jsem namalovala své první větší plátno a několik dalších a lidem se líbila.

Štětec jsem ale zase odložila, neboť jsem prožívala hodně náročné životní období. Umírala mi maminka, s tehdejším přítelem jsme přišli o miminko. V obchodě s oblečením, který jsem budovala, se nedařilo a skončila jsem v bankrotu. Rozchod s partnerem. Spousty starostí, bolesti, zoufalství a zmaru.

Hrnulo se to tak rychle za sebou, že jsem nestačila zpracovat a vyrovnat se s jedním a už přišla další rána. A protože bylo třeba fungovat, zametala jsem vše uvnitř sebe „pod koberec“ a šlo se dál. Samozřejmě takto daleko nedojdete a nedošla jsem ani já.

Po osmi letech jsem byla na pokraji svých fyzických i psychických sil. Stavu naprosté vyčerpanosti a vůbec jsem nevěděla co dál, jak dál. Vše mi v životě najednou skončilo. Nebylo čeho se chytit. Žádný záchytný bod. Ocitla jsem se i ve fázi, kdy jsem chtěla vše ukončit.

Neviděla jsem žádný nový směr, nový cíl. Ani nemohla. Ten jediný směr byl k sobě a do sebe....

 

A zde mi cestu zase zkřížilo umění a obrazy. A to hned dvakrát

Poprvé, když jsem přemýšlela, jak dál pracovně. Bez investic a jenom s tím, co umím, objevila jsem úplně náhodně desky se svými výkresy z různých kurzů. A to mne navedlo na to, že jsem připravila kurzy kreslení pravou mozkovou hemisférou.

A podruhé, kdy jsem měla potřebu si stoupnout ke stojanu a tvořit. Nechala jsem tančit štětec po plátně...a ať už se zde propojila potřeba mého nitra s přirozenou intuicí a „vyšším vedením“, namalovala jsem obraz, který se jmenoval „Nový začátek, nový život“.

I když jsem v tu chvíli vůbec netušila, co si pod tím představit, bylo mi u tohoto obrazu dobře. Pověsila jsem si ho do pokoje a nějak jsem cítila, že všechno je v pořádku. Vlastně to byl už tenkrát můj první energetický - léčivý obraz. Takto jsem ho ale vůbec nevnímala, byla to pro mne spíše přirozenost 🙂

 

Obraz, který mne vedl

A opravdu. Tento obraz dokonale vystihl můj nový směr. Vedl a podporoval mě mých dalších 10 let, kdy jsem nastoupila svojí cestu léčení. Ozdravení své podstaty a své vnitřní síly. Mou šamanskou cestu.

Často se mé oči upíraly na obraz, který visel v pokoji. Nechala se jím konejšit v těžkých chvílích. Naplňoval mě klidem, probouzel ve mne naději a sílu jít dál.

Šamanské učení mi ukázalo druhý protipól našeho viditelného, materiálního světa. Napřed jsem byla žákem a léčila sebe. Pak jsem postupně přešla na stranu učitele a začala pomáhat druhým.

Seznámila jsem se se šamanským způsobem léčení. Zároveň jsem si důkladně osahala i „výtvarno“  do hloubky a ze všech stran, protože jsem ho hojně využívala a využívám dodnes. Ať už jako terapii pro sebe, tak později i jako terapii pro druhé.  V propojení s dalšími technikami, které fungovaly u mě a skvěle fungují i ostatních.

Tím začala má vědomá práce s energií, kterou využívám pro sebe, při léčení druhých, kurzů a seminářů a hlavně při malbě obrazů.

 

Užitné umění

Výtvarné umění mně provází celý život, ale až šamanská práce posunula mé vnímání a malování obrazů do další úrovně. A díky tomu vznikají pod mýma rukama i energeticky aktivní obrazy.

Líbí se mi pro ně označení užitné umění. To proto, že smyslem těchto obrazů je, abyste je užívali. Abyste se jimi nechali „sytit“ a podporovat. Užívali si je!

 

Malířka

Zaměřuji se na abstraktní malbu. Mám jí ráda.  Dává mi velký prostor vyjádřit pomocí barev a tahů, co cítím, vnímám a to formou, která mi neurčuje žádné limity. To dává prostor a svobodu i pro vás diváky, abyste si našli v obraze „tu svojí část“, rezonanci své osobnosti a svého životního příběhu.

Miluji intenzivní barvy a jsem i trochu netrpělivá. To byl také jeden z důvodů, proč jsem začala pracovat s akrylovými barvami. Kromě toho, že rychle zasychají, tak se s různými druhy světla i mění. Dovedou být tajemné a neustále nás držet v napětí. Jaký tah štětce nám prozradí, nebo jaké další barevné tóny nám poodhalí. Postupem času jsem objevila i kouzlo olejových barev a jejich jemnost. Ráda tyto techniky navzájem propojuji.

Začínala jsem s plátny menších rozměrů, ale postupně mě uchvátily větší plochy. Na obrazech velkého formátu se totiž teprve můžu pořádně rozmáchnout. Prolínáním barev a tahů vnáším do obrazu dynamiku, hloubku nebo naopak lehký opar neviditelných a všudypřítomných energií.

Mé abstraktní obrazy vznikají intuitivní cestou a časem se rozběhly do tří směrů: obrazy „přísně osobní“, energeticky aktivní a volná tvorba.

 

Terapeutka, léčitelka, šamanka

Malba je přirozenou součástí mého života, stejně jako léčení sebe i druhých. Toto vše se navzájem doplňuje a propojuje. Léčím na úrovni srdce, ne na úrovni hlavy. Většinou je totiž velký rozdíl mezi tím, co si myslíme, a tím, co skutečně naše srdce, duše potřebuje.

Často přemýšlím, jak pojmenovat svoji práci terapeutka, léčitelka, šamanka?

Já sama bych se nazvala šamanským průvodcem. Vidím, cítím, vnímám energie, barvy, Bytosti z různých světů, které se mnou komunikují.

Ať je to rostlinná či živočišná říše, živly nebo světelné úrovně - stejně jako se prolínají tyto světy a jsou nám nápomocny, tak se prolínají i způsoby mého léčení. Nechávám se vést, předávám léčivé energie, vzkazy nebo nastavuji potřebné zrcadlo. Přesně tak, jak člověk v danou chvíli potřebuje, jak je připravený a nakolik otevřený vůči změnám.

Učím se od různých šamanů a léčitelů, ale respektuji i klasickou medicínu. Učím se a vycházím také ze svých zkušeností a prožitků, neboť není silnější zkušenosti než té osobní.

Když jsem prošla procesem pránické stravy, propojila jsem se naplno s nejvyšším Světlem – Zdrojem a začala s ním naplno aktivně pracovat.

V životě mě potkaly těžké chvíle plné bolesti, zoufalství, útok na mé ego i zlomené srdce. Byly to chvíle plné beznaděje, ztráty víry a důvěry v sebe. Chvíle, kdy jsem padla několikrát na kolena a chvíle, kdy jsem znova našla sílu vstát a udělat další krok.

I to je šamanská cesta učení. Prožít, zpracovat, zvládnout, učit se, sílit a růst. Pak můžete vést a předávat dál.

Tak začala i má cesta, kdy jsem stála na rozcestí - rezignace nebo život. Já se rozhodla, že ten svůj nezahodím a zúročím své léčitelské schopnosti, které se hlásily už dávno předtím.  

Roky to byly těžké, ale naučily mě soucitu a chápání druhých. Pomohly mi také ještě více si uspořádat a potvrdit vlastní hodnoty a takto posílena jsem byla připravena vykročit vstříc novému životu. Životu s úsměvem nejenom na rtech, ale i zpátky v srdci.

Od té doby vím, že Vesmír je nám nápomocen. Stačí mu jen trošičku vyjít vstříc, a to hlavně tím, že na sobě začneme pracovat. Neznamená to „zbláznit se“ a začít „ulítávat“ mimo realitu. Znamená to přijímat nové věci, měnit úhly pohledu, zbavovat se starých a již nefunkčních vzorců chování a více otevírat svá srdce. A při tom všem zůstat pevně nohama na zemi ve spojení s Matkou Zemí.

 

Žena, člověk

Jako žena i člověk vím, jak snadno se dokážeme ztratit. Já jsem přitom došla až na samotnou hranu propasti, do momentu, kdy jsem si uvědomila, že mám už jenom samu sebe. To, co je ve mně. To, co umím a toho, co ve mne může vyrůst.

Díky pomoci mých přátel, otci a průvodců- ochránců z viditelných i neviditelných světů. Včetně jednoho zvířecího, který mě ochraňoval a vedl po dobu dvaceti let – kočičce Teci.

Díky tomu vím, o čem je život. A o tom jsou i mé obrazy a šamanská práce pro druhé.

Pokud chcete vědět více o kurzech kreslení či seminářů osobního rozvoje navštivte stránky:

vsichnikreslime.cz

 

"Obraz, který udal můj nový životní směr - záměr mé duše"